Český fousek – český národní originál

Jediný svého druhu

První a vlastně jediné psí plemeno s uznáním od Mezinárodní kynologické společnosti, které má jako svou domovinu uváděnou Českou republiku. Zároveň jediným českým zástupcem mezi lovci ohaři.

Patři k relativně starým plemenům, a to nejen v zemích českých, ale i v evropském měřítku. První zmínky o jakýmsi českém ohaři pochází již z dob vlády Karla IV., který sám byl celoživotně vášnivým lovcem, a tak se i na jeho dvoře tito lovečtí psi s hrubou srstí vyskytovali v hojném počtu. Psi lovci v té době byli velmi ceněným artiklem a nezřídka se s nimi evropští králové navzájem nejen obdarovávali ale i obchodovali, a tak se genofond českého ohaře dostal dál než za hranice naší vlasti a krev českého fouska koluje v žilách nejednoho evropského ohaře.

Dlouho nebylo mezi jednotlivými loveckými psy nějak rozlišováno jejich zaměření. Byli to prostě ohaři. S postupem času se ovšem nároky na ně zvyšovali a větší důraz se kladl i na užší specializaci. Tak i český drsnosrstý ohař se konečně dočkal svého prvního standardu, který roku 1882 sepsal Josef Vilém Černý z Berouna. Své dnešní pojmenování získal se založením prvního specializovaného klubu chovatelů českého fouska v roce 1896.

No a jak už jsme si zvykli, první světová válka nadělala paseku i mezi těmito nejrozšířenějšími ohaři té doby u nás. Naštěstí pro české myslivce, ale zcela určitě nejen pro ně, byl rod českého fouska celkem úspěšně obnoven.

FCI uznalo toto plemeno jako oficiální v roce 1964 a zařadilo ho do skupiny Ohaři.

Bělouši

Podle vousa poznáš fouska

Podle nosa poznáš kosa, no a podle vousa poznáš českého fouska. Typické poznávací znamení, to je jeho bradka a také výrazné „obočí“ na dlouhé, úzké hlavě. Jeho kožich tvoří celkem tři druhy srsti. Základ tvoří hustá, hebká podsada, která ho spolehlivě chrání před vlezlým zimním nečasem a v teplém období se téměř vytrácí. Další vrstvou, krycí, jsou hrubé pesíky s délkou okolo 4 cm. Ty přilehají k tělu a jsou rovné. A nakonec na hrudi, hřbetu, lopatkách a slabinách vyrůstají tvrdé až štětinaté chlupy – vlníky, které dosahují délky i 7 cm.

Co se týká zbarvení, je možné potkat „bělouše“, a to buď s plotnami nebo bez nich, dále pak „hnědáka“ se světlou náprsenkou a spodní částí končetin a nakonec „hnědáka“ bez znaků. Každý kus je neopakovatelný originál.

Celé tělo je dobře osvalené a budí dojem vytrvalého atleta. Což ale vlastně není dojem, ale skutečnost. Český fousek je zdatný sportovec. Svou kohoutkovou výškou mezi 58-62 cm a váhou 22-34 kg zaujímá místo mezi plemeny velkými.

Na hrubý pytel hrubá záplata

Tak toto rčení je v případě našeho fouska zcela liché. Ač na pohled i dotek je to plemeno hrubé, tak jakékoliv hrubé zacházení zcela nesnáší. Naopak, po seznámení se s jeho povahou, vás čeká jen milé překvapení.

Svou lidskou smečku miluje bezvýhradně od nejmenšího člena. Rád se tulí i mazlí, a proto, ačkoliv dobře snáší veškeré vrtochy našeho počasí, venku mu celoročně dobře nebude. Pokud tedy svému fouskovi ustelete venku, nezapomínejte na každodenní pořádnou dávku citového přídělu.

Navíc je velice dobře cvičitelný a rád se učí novým věcem. A učí se rychle. Bude tak vhodným plemenem i pro chovatele začátečníky. Postačí, že s ním budete sdílet jeho vášeň pro lov a pohyb a dopřejete mu, pokud už ne rovnou loveckou práci, tak alespoň nějaký psí sport. Snad jediné sportovní odvětví, kde se opravdu neuplatní, je obranářství. Není v jeho povaze být agresivní na lidi. Na druhou stranu, svoje teritorium si ohlídá pečlivě a cizáky vyžene raz dva.

Dobrý výcvik od štěněte je velmi důležité nezanedbat i vzhledem k jeho loveckým instinktům. Přírodě neporučíš, a i kdyby se jeho výchova neubírala loveckým směrem, stačí zavětřit stopu a bude v trapu. Povely lehni, sedni, stůj, tak budou vaším denním chlebem.

Granule pro velká plemena vybírejte vždy pečlivě

Nenáročný člen rodiny

Péče o českého fouska je zcela nenáročná, vyžaduje pouze klasiku. Občasné pročísnutí srsti kartáčem, pravidelná kontrola uší a čištění zubů. A jako každé hrubosrsté plemeno vyžaduje minimálně 2x ročně podstoupit úpravu srsti pomocí trimování. Nikdy nestříhat.

Jediným zdravotním problém, které toto plemeno může potrápit je lysivost, tzv. alopecie. Záležitost je to genetická, a tak jedinci s tímto problémem jsou automaticky vyřazování z chovu.

I toto byly původně lovecká plemena

Zaujal vás tento článek?

Objevte další zajímavé články, které by vám mohly uniknout! Pravidelně pro vás vybíráme to nejzajímavější – inspirativní příběhy, užitečné tipy i aktuální dění, které stojí za vaši pozornost. Prozkoumejte, co dalšího jsme pro vás připravili, a nenechte si ujít šanci být o krok napřed!

Zobrazit další články